Country Sisters - Sonia (kapelnice, bass kytara)

Narozeniny	28.9.
Horoskop	Váhy
Country Sisters	od 1972

Něco o sobě
Kdybych já napsala opravdu podrobně svůj životopis, už by se žádná členka se svým životopisem na stránky nevešla. Psát životopis v mých letech je tak na knihu. Musím to vzít maximálně stručně, což mi dělá nesmírné potíže, protože jsem od přírody ukecaná. Narodila jsem se v Liberci a po absolvování gymnasia v Liberci jsem se přestěhovala do Jablonce za svojí tehdejší láskou – koňmi a jízdárnou. U koní jsem vydržela celých poctivých 10 let a potom jsem jednoho dne uslyšela nástroj zvaný banjo – tenkrát to byla velká novinka – s ním jsem poslouchala Waldemara Matušku a vznikla z toho láska na celý život - COUNTRY MUSIC. Dodnes jsem zamilovaná do této hudby a asi mě to vystačí do konce života. Muzikantský životopis „Když jsem se tak pár let motala kolem této muziky, poslouchala ji, třískala do kytary, zpívala u ohně tramské písně, chodila mezi muzikanty a pídila se po amerických elpíčkách, tak mě napadlo založit skupinu. Původně to byla parta bývalých zpěvaček na mateřské dovolené a vznikla tak Jizerská Protěž, která se později z důvodu výjezdů do zahraničí přejmenovala na Country Sisters. Od samého začátku jsem ve skupině figurovala jako mluvčí, konferenciérka a vedoucí skupiny. To mi zůstalo dodnes, jen jsem vždy po 10 letech měnila nástroje, nejdříve banjo, kytara, steelkytara, baskytara. Začátky vůbec nebyly lehké, za totality hrát country bylo velmi obtížné, museli jsme všichni absolvovat všelijaké přehrávky, i když jsme byly ze začátku amatérky, stejně jsme musely být způsobilé i politicky. Když jsme potom chtěly vyjet do zahraničí, bylo nutné absolvovat přehrávky u Pragokoncertu a ty byly velmi náročné (to asi proto, abychom nedělaly ostudu naší „socialistické vlasti“). Ale na druhou stranu jsme si díky těmto nesmyslům tvrdě vybojovaly pozici na zahraničních jevištích ještě před revolucí. Dodnes tam máme dobré jméno (a doufám, že i do budoucna) a vážíme si toho a uvědomujeme si, jak to je těžké a kolik to chce pracovitosti, trpělivosti a i trochu štěstí... Postupem času jak skupina měnila styl, nástroje, místa působení, spolupracovníky, manažery, tak samozřejmě i členky kapely, které odcházely buď na mateřské dovolené, k jiným skupinám nebo z osobních důvodů, se skupina během 35 let dopracovala až do dnešní podoby. I já jsem se dopracovala do dnešní podoby... Jsem konečně dospělá ženská, která ví, co chce a nikdo už ji tak lehce neoblbne, má ucelený názor na svět kolem sebe, nechala za sebou kus práce, která je někde vidět, možná spíš slyšet a jenom je jí líto, že ji není o třicet míň, aby mohla ještě 30 let poskakovat na jevišti, protože ji to pořád děsně baví.“ „Tak tomu se říká životopis! A až to vydám jednou všechno knižně... „Jak jsem hrála v ženské kapele“, to se lidi pobaví!!! (A že o tom vážně přemýšlím...)“
Koníčky
muzika, cestování, příroda, zahrada, pes
Oblíbené
Hudba	ta nejlepší country, občas snesu i Bon Jovi, Chris Rea a Springsteena
Barva	černá, žlutá, zelená
Květina	žlutá růže, orchidej
Jídlo	ryby v jakékoli úpravě a solené chipsy
Otázky na tělo
1) Jak si představuješ ideálního chlapa? „Každej tak do tří let věku...“
2) Umíš upéct dort? „Takový nezdravý blbosti nedělám.“
3) Co nejčastěji ztrácíš? „Iluze.“